Dovolená Krkonoše - Špindlerův Mlýn
Naše štěňátka odešla do nových domovů. Bude se nám stýskat, ale život jde dál…
Sára si po mateřských povinnostech zaslouží také nějakou zábavu, a tak jsme si vyjeli s kamarády na prodloužený víkend do Krkonoš. Vzhledem k tomu, že jsme již Krkonoše navštívili před dvěma lety a moc se nám zde líbilo, rozhodli jsme se sem znovu vrátit. Letos jsme zvolili Špindlerův Mlýn.
Naplánovali jsme trasu pochodu po hřebeni. Měli jsme se nechat vyvést autobusem na Špindlerovku a odtud pokračovat pěšky. Když jsme však čekali na zastávce, autobusy projely bez zastavení kolem přeplněné k prasknutí. Bylo krásné počasí, a tak mělo očividně stejný nápad jako my poněkud více lidí. Stáli jsme bezradně na zastávce a nevěděli co budeme dělat, když v tu u nás zastavila dodávka-taxík. Řidič znalý poměrů nám nabídl odvoz. S díky jsme přijali a tak jsme se ke Špindlerově boudě dostali, jak bylo v plánu. Pak už nezbylo než se vydat na výšlap. Pokračovali jsme kolem Petrovy boudy, která je bohužel zavřená, k Moravské boudě. Dále jsme se kousek vrátili na původně plánovanou trasu a pokračovali po žluté, kolem kamenů nazvaných Dívčí kameny a Mužské kameny, po státní hranici až k Velkému sněžnému kotli na polské straně. Odtud pak k Labské boudě, kolem pančavských vodopádů až k pramenům Labe. Po cca 16 km cesty jsme došli k lanovce Medvědín. Já, děti a Dixi jsme sjeli lanovnou dolů do Špindlu, a zbytek výpravy šel pěšky. Velké psy, Sáru a Gitu (kokršpanělu našich známých) jsme se báli na lanovku vzít, aby nám v panice nespadli.
Na druhý den byl naplánovaný další pochod. Večer však dcerka Janina objevila, že má Sára prodřené polštářky na nohách. Sára si totiž celý den náramně užívala, běhala radostně od jednoho k druhému a skákala z kamene na kámen. Děsně jí chození po horách baví. Bohužel její packy tím trpí. Polštářky sice neměla prodřené do krve, ale bylo nám jasné, že ještě jeden podobný pochod a měla by velké problémy. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že jí již na další túru nevezmeme. Zbytek naší výpravy, včetně Dixinky, druhý den opět vyjel taxíkem ke Špindlerově boudě a odtud se vydal na opačnou stranu, než předešlý den. Tentokrát šli až k Luční boudě, odkud je již jen kousek na Sněžku. Já se Sárou jsme zůstaly ve Špindlu a podnikly pouze nenáročnou procházku po okolí. Když odpoledne dorazil zbytek naší skupiny, byla jsem ráda, že jsme na túru nešly, protože cesta byla podle zpráv náročnější než první, a tak by Sáry polštářky na packách dostaly pěkně zabrat.
I tak se výlet velmi vydařil a nafotili jsme spoustu pěkných fotografií….