Jdi na obsah Jdi na menu
 


EIC- Výcvikový kolaps u labradorů

25. 6. 2010

Výcvikový kolaps u labradorských retrieverů

text převzat ze stránek www.labrador-eic.cz/

Syndrom výcvikové intolerance a kolapsu (EIC) je pozorován se zvyšující se frekvencí u mladých dospělých labradorských retrieverů. Většina, ale ne všichni postižení psi jsou z fieldtrialových linií. Černí, žlutí i hnědí labradoři obou pohlaví jsou postiženi v poměru kopírujícím typické rozložení v fieldtrialových liniích (černí psí samci převažují). První příznaky začínají být patrné u mladých psů – většinou mezi 5 měsíci, až třemi roky věku (v průměru ve 14 měsících). U psů využívaných pro field trial to většinou souvisí s věkem kdy začínají s náročným výcvikem. Štěňata ze stejného vrhu a další příbuzní jsou běžně postižení, ale záleží na jejich temperamentu a způsobu života, zda se u nich syndromy projeví nebo ne. Postižení psi vykazující příznaky syndromu výcvikového kolapsu jsou obvykle popisováni jako v extrémní kondici, osvalení, nejlepší atletičtí jedinci svého druhu s vzrušeným temperamentem a spoustou energie.

 

Popis kolapsu

 

Postižení psi snášejí lehkou až střední zátěž, ale 5 – 20 minut namáhavého výcviku s mimořádným vzrušením vyvolává slabost a pak kolaps. Někteří postižení psi mohou kolabovat, kdykoliv jsou zatěžování v této míře, u jiných dochází ke kolapsu spíš vyjímečně.

 

První pozorovaný příznak je obvykle násilná, houpavá chůze. Zadní končetiny se poté stávají slabé a neschopné unést váhu. Mnozí postižení psi pokračují v běhu tahajíce za sebou zadní nohy. Někteří psi se stávají nekoordinovanými, převážně u zadních končetin, s širokým a dlouhým krokem spíš než krátkým, strnulým rozkročeným krokem typicky spojeným se svalovou slabostí. U některých psů selhání zadních končetin pokračuje slabostí předních končetin a příležitostně úplnou neschopnosti pohybu. U jiných dochází ke ztrátě rovnováhy a možným pádům, částečně když se vzpamatovávají z úplného kolapsu. Většina kolabujících psů zůstává při plném vědomí a čilá, pořád se snažící o běh a aport, ale téměř 25% působí omráčeně a dezorientovaně během záchvatu.

Je běžné, že se symptomy zhoršují 3-5 minut po ukončení cvičení.

Upozornění: Někteří postižení psi uhynuli během cvičení nebo odpočinku těsně po záchvatu kolapsu vyvolaného výcvikem, takže cvičení postižených psů by mělo být VŽDY ukončeno při prvním příznaku nekoordinace nebo slabosti.

 

Zotavení

 

Většina psů se vzpamatuje během 5-25 minut bez přetrvávajících příznaků slabosti nebo strnulosti. Psi nevykazují bolestivost během záchvatu nebo po zotavení. Masáž svalů nebo pohmat kloubů nebo páteře nepůsobí nepohodlí. Postižení psi nejsou strnulí nebo citliví na bolest, případně kulhající po zotavení.

 

Tělěsná teplota

 

Tělesná teplota je normální během klidu u psů s EIC, ale je téměř vždy dramaticky zvýšená počas kolapsu (teplota > 41,5 °C. Ale experimentálně se ukázalo, že i u klinicky zdravých labradorských retrieverů cvičících tímto způsobem dochází běžně ke stejně dramatickému nárůstu tělesné teploty, i když nevykazují známky slabosti, kolapsu nebo dezorientace. Psi s EIC těžce oddychují během kolapsu ve snaze ochladit se, ale toto je podobné u zdravých psů cvičících stejným způsobem. Doba, za kterou se psi s EIC vrátí ke své klidové teplotě se neliší od normálních labradorských retrieverů. I když teplota může hrát jistou roli při kolapsu způsobeném EIC a může také být jednou z příčin smrti u některých postižených psů, neschopnost správně regulovat teplotu není zásadním problémem u psů s EIC

 

Faktory přispívající ke kolapsu u psů s EIC

 

Okolní teplota Aktuální okolní teplota se nezdá být kritickým faktorem přispívajícím ke kolapsu, ale pokud je teplota nebo vlhkost výrazně vyšší než na jakou je pes zvyklý, kolaps je více pravděpodobný. Nadměrné dýchání (hyperventilace) v horkém počasí může být přispívajícím faktorem. U postižených psů je menší pravděpodobnost kolapsu ve studeném počasí nebo během plavání, ale u některých psů došlo ke kolapsu během přinášení vodního ptactva z ledové vody při teplotách pod nulou a někteří psi se utopili během záchvatu EIC ve vodě.

 

Vzrušení. Psi vykazující symptomy EIC pravděpodobněji mívají náruživý, vzrušivý charakter a je zřejmé, že jejich úroveň vzrušení hraje roli ve vyvolání kolapsu. Jsou někteří těžce postiženi psi u kterých při přílišném vzrušení není potřeba velká námaha pro vyvolání kolapsu. U psů s EIC je kolaps pravděpodobnější při vykonávání činností spojených s velkým vzrušením nebo stresem. To může zahrnovat aport živých ptáků, účast na field trialech, výcviku s elektrickým obojkem a slídění pernaté zvěře.

 

Typ výcviku Běžné cvičení jako běhání, procházení, plavání, lovení převážně vodního ptactva a také trénink agility nebo flyball velmi pravděpodobně nevyvolají záchvat EIC. Aktivity s pokračujícím intenzivním výcvikem, obzvlášť pokud jsou doprovázeny vysokým stupněm vzrušení nebo strachu velmi obvykle vyvolají kolaps. Běžné způsobující činnosti zahrnují lov pernaté, opakované „šťastné aporty“, výcvik přinášení, opakování těžkých stop nebo „blindů“ kde je pes často opravován, předpokládaná korekce elektrickým obojkem nebo vzrušené běhání podél kola.

 

Veterinární testování postižených psů / Určení diagnózy

 

Nervové, kardiovaskulární vyšetření a vyšetření svalů a kostry je bez nálezu u psů s EIC stejně jako běžné krevní testy jak v klidu, tak během kolapsu. Tito psi nevykazují poruchy srdečního rytmu, nízkou hladinu cukru, nerovnováhu elektrolytů nebo potíže s dýcháním, které by mohly vysvětlit jejich kolaps. Tělesná teplota je znatelně zvýšená během kolapsu ( v průměru 41,7 °C, mnozí až 42,2 °C), ale tato velikost zvýšené hodnoty tělesné teploty byla zaznamenaná také u labradorů normálně snášejících výcvik. Postižení psi hyperventilují a vykazují dramatické odchylky koncentrace oxidu uhličitého v krvi (snížení) a pH krve (zvýšení), ale tyto změny bývají rovněž pozorovány u normálně cvičících psů. Testování na Myastenii Gratis je negativní, činnost štítné žlázy a žláz kůry nadledvinek produkujících kortizol je normální. Postižení psi jsou negativní na genetické mutace známé jako příčina maligní hypertemie.

 

EIC je nejběžnější příčina kolapsu vyvolaného cvičením nebo vzrušením u mladých, zdánlivě zdravých labradorských retrieverů. Donedávna mohlo být EIC diagnostikováno pouze systematickým vyloučením všech ostatních nemocí způsobujících intoleranci nebo kolaps při cvičení a pozorováním charakteristických klinických příznaků, původu a výsledků laboratorních testů u postižených psů. Každý labradorský retriever s výcvikovou intolerancí by měl vždy projít komplexním veterinárním vyšetřením, aby byly vyloučeny léčitelné příčiny jako nemoci pohybového ústrojí, srdeční selhání, anémie, poruchy srdečního rytmu, dechové problémy, nízká hladina cukru v krvi, syndrom Cauda equina, myastenia gravis, Addisonova choroba a svalové nemoci. Genetický test už je k dispozici k potvrzení podezření na diagnózu EIC.

 

Dlouhodobý výhled

Psi s příznaky EIC jsou zřídka schopni pokračovat ve výcviku nebo soutěžení. Zdá se, že pokud jsou postižení psi vyloučeni z tréninku a nejsou přehnaně zatěžování, stav psa se nezhoršuje a pes může fungovat jako domácí zvíře. Jsou schopni žít téměř normální život, pokud majitel omezuje jejich intenzivní cvičení a vzrušení. Mnozí psi se zdají „lepší“ s přibývajícím věkem a zpomalováním jejich aktivity a hladiny vzrušení. Je důležité, aby majitelé psů s EIC si byli vědomi, že výcvik jejich psa by měl být zastaven při prvním příznaku ztráty koordinace nebo kolísavého pohybu, protože někteří postižení psi uhynuli během kolapsu, pokud jejich majitelé umožnili nebo podporovali pokračující cvičení. Ne všechny úhyny způsobené EIC nastaly u psů považovaných za těžce postižené podle počtu epizod kolapsu nebo množství zátěže nutné k vyvolání kolapsu.

 

Léčba

Nejlepší léčba u většiny psů spočívá ve vyhýbání se intenzivnímu cvičení ve spojení s extrémním vzrušením a ukončením cvičení při prvních příznacích slabosti nebo kolísání. Nicméně někteří psi reagovali na léčbu léky takovým způsobem, že se mohli vrátit k tréninku a soutěžení na vrcholové úrovni. Existují už četné zprávy o těžce postižených psech, u kterých došlo k zlepšení po léčbě Fenobarbitalem (2 mg/kg každých 12 nebo 24 hodin). Skutečný mechanizmus stojící za jeho účinností u psů s EIC je nejasný. Je možné že tento lék udržuje psa „otupělého“ a snižuje jeho hladinu vzrušení, čímž snižuje pravděpodobnost že bude mít záchvat. Tento lék by měl být předepsán pouze s přísným veterinárním dohledem a monitorováním.

 

Dědičnost

 

EIC je dědičné onemocnění a potomci a další příbuzní jsou běžně zasažení. Je děděn jako autozomálně recesivně děděný znak.

 

Je k dispozici genetický test určující, zda je vyšetřovaný pes nositelem jedné kopie mutace (přenašeč), dvou kopií (postižený pes) nebo žádné kopie (zdravý pes).

 

Genetické vyšetření provádí laboratoř University of Minnesota a v Evropě má exkluzivní licenci pro vyšetření německá laboratoř Laboklin (http://www.laboklin.de)

 

Vyšetření lze provést z krevního vzorku nebo stěru z ústní dutiny.

 

Současná data ukazují, že rozšíření v populaci je 30-40% přenašečů a 3% až 5% postižených jedinců (data z USA). Toto rozšíření se neliší u psů z fieldtrialových, loveckých a výstavních linií. U většiny postižených psů byl zaznamenán minimálně jeden záchvat do věku 3 let. Někteří testování psi s výsledkem „postižený“ nikdy neměli kolaps, pravděpodobně proto, že nedosáhli potřebné hladiny námahy nebo vzrušení potřebné pro spuštění kolapsu. Výzkumné laboratoře testovali několik set vzorků od dalších druhů retrieverů – GR, FCR, CHBR, CCR, NSDTR. Taktéž byli testovány vzorky od border kolií, amerických vodních španělů, novofundlandských psů a portugalských vodních psů. Mutace byla prokázána pouze u LR, CCR a CHBR.

 

 

Pochopení výsledků testu – dědičnost EIC

 

Test určí, zda je pes:

Postižen - nese dvě kopie mutace genu – E/E

Přenašeč - nese jednu kopii mutace genu – E/N

Čistý - nenese žádnou zmutovanou kopii – N/N

 

vysvětlení

 

Každý pes má dvě kopie stejného genu, jednu od matky a jednu od otce. Mutace genu způsobujícího EIC je děděna autozomálně recesivně, což znamená, že všichni postižení psi (vykazující známky kolapsu) mají dvě kopie zmutovaného genu, jednu od matky a jednu od otce. Oba rodiče postiženého psa jsou minimálně přenašeči a zároveň přenášejí kopii zmutovaného genu na všechny své potomky. Přenašeči EIC (E/N) stejně jako čistí psi nevykazují příznaky kolapsu. Individuální psi s podobnými příznaky by měli být vyšetřeni na další nemoci, se kterými je EIC zaměňováno veterináři a chovateli, nejpravděpodobnější je atypická epilepsie.

Čistí psi (N/N) nemají EIC a nevykazují známky kolapsu.

 

Doporučení pro chov

 

Postižení psi přenášejí EIC na všechny své potomky a do chovu nepatří. Přenašeči přenášejí zmutovanou kopii genu na přibližně polovinu svých potomků a je velmi důležité vědět stav EIC u druhého psa ze spojení.

 

Pokud je přenašeč spojený s čistým psem, žádné ze štěňat nebude postižené, ale polovina z nich budou přenašeči.

Pokud je přenašeč spojený s jiným přenašečem, polovina štěňat budou přenašeči, čtvrtina bude čistá a čtvrtina bude postižená.

Pokud je přenašeč spojený s postiženým psem, polovina štěňat budou přenašeči a polovina bude postižená.

Dědičnost

Čistý jedinec

 

                         ve spojení s čistým dá 100% čisté potomstvo

 

                         ve spojení s  přenašečem dá 50% potomků čistých, 50% přenašečů

 

                         ve spojení s  postiženým dá 100% potomků přenašečů

 

 

 

Přenašeč 

 

                         ve spojení  s čistým   dá  50% potomků čistých, 50% přenašečů

 

                         ve spojení s  přenašečem  dá 25% čistých, 50% přenašečů, 25%  postižených

                        

                         ve spojení s postiženým dá 50% přenašečů a 50% postižených

 

 

 

Postižený  

                         ve spojení  s čistým dá 100% potomků přenašečů

 

                         ve spojení s  přenašečem dá 50% přenašečů, 50% postižených

 

                         ve spojení s  postiženým dá 100% potomstva postiženého

 

 

Na postiženém jedinci by nemělo být chováno

Přenašeč by měl být spojen maximálně s čistým jedincem

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA